Etnografie‚ řemesla

Řemesla a cechy

V dávných dobách si lidé obstarávali k životu vše potřebné sami. Všechna práce od opatřování a úpravy suroviny až k zhotovení konečného výrobku byla zpravidla prací jedněch rukou. Rozdíl mezi řemesly byl dán v období středověku, tedy v období zakládání a rozvoje měst. Všechny práce nebyly stejně ceněny jako je tomu nyní.

Z minulosti se dozvídáme o poměru jednotlivých cechů vůči sobě. V 15. století při veřejném vystoupení cechů se svými korouhvemi a jinými odznaky, při náboženských nebo světských slavnostech kráčely v průvodu podle veřejného uznání. Pořádek průvodu cechů se svými praporci a korouhvemi býval pevně stanoven. V Čechách vždy vepředu kráčeli řezníci, za nimi následovali zlatníci, malíři, štítaři, po té plátněři s brníři, jehlaři, pasíři, kováři, kosečníci, tobolečníci, mečíři, túlaři a záměčníci, což bývala řemesla kovořemeslnická. Další následovali kožešníci spolu s jircháři a kožebarvíři, krejčí, s nimiž chodili postřihovači a valcháři, ševci, pak následovali nožíři s čepelníky, šlejfíři, sladovníci s pivovarníky, pekaři s mlynáři, bečváři, soukeníci a poslední chodívali lazebníci. Tento pořádek se samozřejmě měnil s místem i dobou. S přibýváním nebo odštěpováním se jednotlivých řemesel od původních bývalo ve středověku dosti častým jevem. Nejčestnější první místo v průvodech si získali všude řezníci. Proč tomu tak bylo, lze těžko vysvětlit. Priorita snad byla způsobena skutečností, že mezi těmito občany bylo vždy mnoho nejbohatších měšťanů. Naopak nejodstrkovanějším řemeslem dlouho a skoro všude byli mlynáři a lazebníci.

Na Moravě se pořádek cechů ve slavnostním průvodu poněkud lišil. Řezníci si zde svoji výsadu býti prvními neuhájili a na jejich místo přišli tkalci.

Přístup do cechů byl stále více ztěžován a hranice mezi jednotlivými řemesly se díky rozdrobení práce a její větší specializace se stávaly stále nezřetelnější a vyskytovaly se mezi nimi časté spory o řemeslné oprávnění. V 18. století vzrůstala potřeba živnostenské svobody, která se uskutečnila vydáním nového živnostenského řádu v roce 1859, kdy byly cechy zrušeny a byla založena živnostenská společenstva.

Cechovní zřízení, cechmistři, učni a tovaryši

Cechovní zřízení

Začátek přeměny původních bratrstev na cechy spadá do doby lucemburské. Slovo „cech“ se odvozuje od pojmu „dejchu“ neboli znamení, jímž se ten který cech lišil od druhého a představuje privilegovanou skupinu živnostníků. Také cechy ve svých začátcích mají ještě v čele správce jmenovaného městskou radou, jako tomu bylo u předchozích bratrstev. Teprve průběhem dalšího vývoje se od této zásady upouští a cech se domáhá stále větší samosprávy na úkor měst. Z praktických potřeb řemeslníků vznikla časem rozmanitá pravidla, která byla sepisována a tvořila základy cechovní organizace - cechovní artikule.

V cechovních artikulích jsou vždy zastoupeny tři prvky: 

I. Předpisy, které dává městská rada na ochranu spotřebitelů

II. Předpisy, nichž se usnášejí mistři sami se schválením města či vrchnosti

III. Královská privilegia 

Cechovní artikule se vytvářely většinou pouze ve větších městech, kdežto řemeslnictvo menších měst je z oněch měst přijímalo.

Cechovní zřízení bylo definitivně zrušeno 20. 12. 1859, tím zanikla svébytná forma organizace řemeslné výroby, která prostřednictvím cechů po několik století dominantně ovlivňovala hospodářský a společenský život měst.

Cechmistři

Cechmistři byli orgány administrativní a výkonné. Počet členů závisel na velikosti cechu. Byly cechy o jednom cechmistru, jiné veliké cechy o čtyřech až pěti. Úkol cechmistrů ve správě cechu byl hlavně zastupovat cech navenek, spravovat cechovní pokladnici a provádět soudnictví ve sporných věcech, týkající se mistrů a tovaryšů. Z rozhodnutí cechmistrů bylo možné odvolat se ke konšelům nebo vrchnosti.

Předsedali plnému cechu t.j. valným hromadám, která byla obyčejně čtyřikrát do roka. Další velmi důležitou funkcí cechmistrů byla povinnost kontrolovat výrobky svých členů.

Učni a tovaryši

Učedník - učil se řemeslu 3 roky, pak složil učednické zkoušky

Tovaryš - mohl si udělat po nějaké době také zkoušku, vydával se do světa na vyučenou, zkušenou. Dostal knížku „Wanderbuch“, do které se zapisovalo, že v tom a tom městě dělal svoje řemeslo. Ze zkušené se mohl vrátit zpět k cechmistrovi a mohl složit mistrovské zkoušky.

Vznik cechů v Bystřici nad Pernštejnem

1481 - cech kovářský

1529 - cech krejčovský

1555 - cech soukenický

1562 - cech řeznický

1585 - cech tkalcovský

1602 - cech kožešnický

1636 - cech obuvnický

1700 - cech mlynářský

1715 - cech ševcovský

1721 - cech punčochářský